Zase o kousek dál.

Ono to vypadá, jako že nic neděláme, ale občas se něco podaří. Ale pravdou je, že toho času je čím dál míň a člověk už nemá čas psát tady něco co vlastně nikdo nečte a dělá to spíš jen pro sebe jako upomínku toho co se dělo. Což znamená, že jsem našel chvilku času a pokusím se tady shrnout co se od posledního updatu stalo .

Leden 2021 a takzvaná porada SK-ČSV & spol.

Plánovaná porada klubu se klasicky zvrhla jak jinak než k aktivitám. Tentokrát jsme vyrazili s psiskama na běžky a testovali první verzi DO-DO Vlček, což je takový předchůdce sněhoběžek – ty jsme testovali taky.

Samozřejmě jsme zjistili, že sněhoběžka nedosahuje takových kvalit jako pravé Vlčky, ale sranda to byla tak jak tak.

Mazlíkiáda 2021

Canicrossový závod ve stylu BIO-HDR. BIO protože na rozdíl od masové srajdy kde jsou umělé překážky se využívalo čistě přírodních překážek a i ta motokrosová dráha co byla součástí připomínala džungli.

Já jsem běžel 10km trať s Isabel a Mája si zaběhla z původní 2,5km asi 5km trasu s Árčím.

Celá akce byla skvělá, jak už díky tomu že pořadatel je naše krevní skupina, tak i proto že jsme tam jeli s celým ansámblem Canicross Olomouc.

Everesting a 24h štafeta v rámci Kolo pro Adama (samostatný článek)

1000 mil pro jeden cíl

Tady to bylo trochu výživnější. Hlavně proto, že jsme se stali tentokrát součástí posádky doprovodných vozidel. V překladu to znamená že se 9 dní nevyspíš, ale člověk se potká se všemi účastníky, sežere spoustu úplatků a nemůže si dát ani v tom největším vedru pivo, protože každý 4h někam řídí. Navíc jsme si s Isabel střihli jednu etapu i s Mončou a Árčího bráchou Arlem.

Svačinka (video)

CaniKosíř 2021

Tradiční canicrossový závod který pořádáme jako Canicross Olomouc u nás na Hané pod rozhlednou Velký Kosíř. Účastnila se Mája s Árčím a Laura s Isabel.

Psí odpoledne ve Slatíňanech u Chrudimi pod taktovkou Granule-Eshop

Zde jsme dělali podporu akce pro přiblížení psích aktivit lidem v okolí. Za nás individuální mushing (canicross, koloběžka, dogtrekking). Krásná akce, kterou jsme si všichni užili.

Radíkovský cross 2021

Krásný musherský závod okolo Radíkovské věže. To je tam jak je ta placatá Haná!

Zkouška vytrvalosti psa (ZVP1)

A protože na Árčího nevyšla řada na 1000 mílích, tak jsme si spolu udělali výlet do Nymburku na zkoušku vytrvalosti psa. Aby se z něho mohl stát plnohodnotný člen SK-ČSV & spol. Chlapec to zvládl na výbornou a na pána. Je to holt kluk šikovnej.

Zima 2022

Zimu jsme strávili nějak takto. Fotr běhal, děti se vozili a pejsci byli spokojení. Jo a na běžkách nemám fotku, protože se dvouma sem věčně ležel na zemi.

24h štafeta 2022

Tentokrát se posunula štafeta k nám na Moravu, kde se nám podařilo zajistit skvělé zázemí v Pádlo Morava. A na krásné cca 7,5km trati jsme se snažili opět najet nějaké ty kilometry, tentokrát ale opět na NF Krtek.

DT krajinou pánů ze Šternberka 2022

To se tak stane, že matka si odjede do prahy se poflakovat a fotr ať se stará. No alespoň mi zařídila krosnu na krakena, tak jsme mohli vyrazit na prochajdu a krásně jsme si to užili. Teda, děti a pejsci si to užili, já jenom funěl.

Závěr

Zkusím se polepšit a budu to sem dávat průběžně. Ale nic neslibuju.

Závod s velkým Z.

K bandě Canicross Olomouc jsme se přidali před rokem a něco původně čistě z důvodu tréninku a udržení kondice na dogtrekking. Kdo moh ale tušit, že té bandě propadnem. Hned na začátku našeho působení jsme se nějak nachomejtli k organizaci prvního ročníku Canikosíře, který se velice povedl. V té době jsem to organizování ještě moc nechápal, ale u druhého ročníku už to bylo o něčem jiném. Musím říct že celkové banda Canicross Olomouc má neskutečný drajf a být s něma v organizaci čehokoliv je radost. Všechno až podezřele dobře funguje.

Letošní Canikosíř si Isabel zaběhla semnou i s Májou a celkově jsme si to moc užili. Mája si ve svých 9 letech vyzkoušela jaké to je běhat ve vyšší kategorii (s 10-15let) a šlo jim to celkem dobře.

Remember 2019 (Canicross, Scooter)

Naše klubová akce zaměřená hlavně pro začátečníky, respektive nová mladá krev z odchovů a případné nové členy klubu.

Canicross a Scooter závody, které jsou již pro nás tradicí, kde se setkáváme s přáteli a společně si užíváme celý sportovní den ale i zhodnocení klubového působení v daném roce. Prostě krásný den s přáteli.

Na závod jsem byl přihlášen já (cc i sc) ale i Mája. Dětská kategorie se tvoří tak nějak za pochodu, podle toho kolik a jak starých dětí se účastní. Letos už děcka trochu porostli takže se vyhlásil závod jak v canicrossu tak na koloběžce. Což pro mě bylo „velký špatný“. Nejhorší je, že jsem to zjistil po ujetí prvního kola na brndě. Takže jsem slezl předal koloběžku a Isabel Máje, že odstartují. Po 50m Isabel zjistila že jsem zůstal na startu a hodila kotvu. Takže jsem doběhl za něma a běžel vedle nich celou trasu. To jsem zjistil, že takhle by to nešlo. Takže já druhé kolo nepojedu a pojede jen Mája.

Druhé kolo jsme odstartovali tak že jsem kousek popoběhl a holky (M+I) jely dál. Já se začal vracet. Aaaa po dalších asi 100m Isabel zase kotva že tam nejsem (asi abych neumřel nebo ji neutek, nebo co) takže jsem rychle doběhl na start popadl „nějakou“ volnou koloběžku a vyrazil za něma. A pokračoval vedle nich. Řeknu Vám, ten terén bez motoru a držet rychlost s koloběžkou s motorem je docela peklo. Po dojetí druhého kola, jsem usoudil, že to běžet bylo asi lepší .

Třetí kolo byl canicross. Takže jsem si to zase s holkama zaběhl. Naštěstí Mája musela běžet taky, tak to nebylo tak strašný jako když byla na brndě. A protože sem asi vypadal hrozně odpočatě, nebo měl náčelník jenom dobrou náladu a chtěl zas někoho zničit, tak mě poslal (samozřejmě dobrovolně) na start alespoň canicross závodu. Tam sem samozřejmě málem chcípnul. Ale co já bych pro ty lidi neudělal.

Nakonec to všechno ale dopadlo dobře. 8. místo při infarktu celkem jde, ale hlavně jsme zjistili že Mája musí začít víc trénovat s Isabel a sama. Abych to nemusel zase opakovat.

Mushing pod věží 2019 (Canicross, Scooter)

Tradiční závod pořádaný u nás za humny v Radíkově.

Krásný závod v našem domácím terénu, který máme moc rádi. Závod, na který se nám nikdy nepovedlo přihlásit, nebo sem netušil, že by mohl být i pro nás, protože ti musheři co tam jsou, vypadaj všichni hrozně profesionálně Takže co tam jako budeme dělat my? A jezdili jsme tam spíš jen na čumendu a nakoupit do MushGo.

Vzhledem k tomu ale, že jsme se domluvili společně s přáteli z CC Olomouc, jsme se tam vydali. Já koloběžka na 5km a Mája canikross na 2km.

Super atmosféra, super trať a nebýt nezbytného vyložení nákladu Isabel by jsme mohli být ještě o dvě příčky lepší, ale i tak to bylo super. Jenom co jsem dojel do cíle sem odhodil koloběžku a běžel s Májou a Isabel jejich závod. Sice jsem zase málem umřel, ale stálo to za to.

5. místo, respektive 4. místo tomu odpovídají.

Zásadní zjištění pro nás bylo: je škoda, že závody pro nelicencované závodníky se moc nekonají na delší trasy. Na trasách do 10km nás většina psů (ESP, ohaři apod) kterých jsou tam kýble předběhne, a ve sprintu nemáme moc šanci. Ale nad 10km se to začíná smazávat a naše kategorie jsou vytrvalostní závody (severských psů atd..) kde je to úplně o něčem jiném. Ale problém je ten, že tyto závody jsou většinou jen pro licencované. Takže na příští rok s tím musíme něco udělat.

Jako druhé za to dost zásadní zjištění, nebo spíš rozhodnutí bylo, že jsme se shodli na tom, že Mája potřebuje vlastního psa!!! Ale o tom Vám povím v dalším příspěvku.

Agility raz, dva, tři 2019 (Agi)

Protože jsme se nakonec nemohli účastnit plánovaného dogtrekkingu ve Španělsku jsme přislíbili výpomoc na klubových (Canisfamiliaris) Agility závodech.

První závod byl v říjnu, kde jsem se poprvé podíval na to jak probíhá celý závodní den, co lidi a psi, rozhodčí atp.. Agility sice trénujeme, ale je to pro nás spíš hra a vyblbnutí jednou tejdně na cvičáku. Ale přišel zamnou trenér s tím, že proč se nepřihlásím taky. No po tom co jsem viděl sem si říkal že by to asi možná i šlo. Takže vyřídit agility výkonnostní průkaz a poslat přihlášku. Navíc je to jedna z disciplín typicky bráno jako že to přece z čévéčkama nejde dělat

Druhý závod byl v listopadu. Tam už jsme krom organizace už byli i přihlášení do kategorie A1 large.

Závod probíhal na 3 běhy a vyhlašovaly se součty ze všech běhů. Isabel to šlo naprosto suprově. Nějaké chybky tam byly, ale pouze moje. Isabel to měla na jedničku. Z čehož bylo krásné 5. místo ze 16. Navíc, super reklama a zbourání dalšího mýtu že něco nejde s ČSV dělat.

Závěr

Na to, že se nám v tomto roce rozrostl team o člověčího člena a tudíž nebyl moc čas se pořádně věnovat akcím, se nám povedlo alespoň trochu udržet nějaký sportovní standard a myslím že se to docela povedlo.

Zažili jsme spoustu krásných závodů, z nichž některé jsme pomáhali i organizovat, ale hlavně jsme zažili krásnou a nezapomenutelnou expedici v Lotyšsku. Zbourali jsme pár mýtů a rozjeli pár projektů kterým bychom se chtěli více věnovat v příštím roce. A to třeba Agility s ČSV nebo licencované závody.

Těšíme se na Vás v roce 2020.

Tradičně jsme se letos přihlásili na tyto parádní závody, které jsou koncipovány způsobem který je nám nejbližší a to na charitativní účely. V tomto případě pro organizaci Podané ruce. Byli jsme tu po třetí a zase to stálo za to. Příjemně strávená sobota.

Na těchto závodech startuje výhradně team Mája a Isabel a to v canicrossu a parkuru.

Letos jsme se chtěli trochu připravit, tak jsme i trochu trénovali a Mája s Isabel v pondělí cvičila agility a canicross ve středu. Agility bylo super, to jim šlo výborně, ale ten canicross. Vzhledem k tomu že Isabel je za poslední dobu naučená startovat a běhat semnou, tak na požadavek Máji, že chce běžet CC sama jsem se zděsil. Ten pes ji přetrhne vejpůl! Rozuměj, Mája 27kg dvě nohy, Isabel 30kg pohon 4×4 v kondici ?. Tak jsem ji to nechal zkusit v rámci tréningu. Verdikt? Po tréninku: smrt v očích, hyperventilace, a rozhodnutí že tam v sobotu umře. Takže jsme se domluvili že teda cc poběžím taky jako případná brzda.

Canicross

Na start jsme se postavili společně s Májou. Trochu nás zamrzelo že ze 6 startujících dětí se nedostavil nikdo krom nás. Takže místo přípravované trasy na 500m jsme startovali na 1km s dospělákama. Ale toho se přece neleknem a dáme to aji tak ??. Trasa byla tradiční přes pole, čistý cross. Start byl podle předpokladu trochu drsnější, to jsem naštěstí ukočíroval já, ale potom holky fungovaly naprosto suprově. Takže team doběhl do cíle ve svižném tempu.

Parkur

Tady konkurence ve skupině byla podstatně větší, teda alespoň jsme si to mysleli. Takže Mája trochu znervózněla. Rychlo prohlídka parkuru tomu taky moc nepomohla, ale tak podmínky měli všichni stejné. Isabel na tom taky nebyla nejlíp. Teda psychicky. Z těch koní byla nějaká nervózní letos a tak když se sama s Májou postavila na start a zjistila že tam nejsem tak ji zachvátila panika. Naštěstí se to nějak zvládlo a Mája s Isabel doběhly parkur s osmi překážkami taky celkem slušně.

Vyhlášení a závěr

Vyhlášení začalo canicrossem ženy. Když se vyhlašovalo 10 místo z asi 16 tak si říkám že Máju vyhlásí teda asi samostatně jako dětskou kategorii. „Deváté místo – Marie…“ cože? ?‍, ha?, pche?, Mája natrhla 7 dospělejch ženskejch. Tak to byla pecka. Po CC byl parkur.

V dětské kategorii jsme zjistili že nakonec bylo jen 6 přihlášených. To oproti naším předchozím odhadům cca 10-15 byla super zpráva. Asi ty další byli přes 12let. (asi jsem starej a už to nepoznám ?) A díky tomu se Mája umístila na krásném 3 místě. Po tom co předvedla Isabel na startu a jak obě z nervozity chybovaly v průběhu super výsledek.

Na závěr ještě Mája dostala ocenění za start jediné dětské canicrossařky, za což moc děkujeme.

Musím říct že celkově jsem na holky patřičně hrdý. ?? Zvládly všechno super, nakonec spolu parádně spolupracovaly, ale hlavně díky takovýmto typům závodů se daří udržovat plamínek naděje a zápalu pro sport a spolupráci mládeže s nejlepším přítelem. Takže ještě jednou moc děkujeme, pořadatelům a hlavně Hanácký Mushers club za další parádní ročník této akce.