Jak to bylo:

1. část je v podstatě o tom jak Mája zahájila útok že chce svojeho vlastního psa. Isabel samozřejmě má ráda ale co se týče sportu, výcviku atd… tak to s Isabel moc nejde. Nejen proto že Isabel je zvyklá pracovat s trojnásobnou váhou jako závaží, ale taky díky tomu že byla Mája v době výcviku a trénování Isabel hodně malá, tak i poslušnost, respektive povelování Maje s Isabel moc nejde. A vzhledem k tomu že se sportu se psy začala dost věnovat a chtěla by víc tak, nám čas od času podsouvá otázky typu, kdy budu moct mít vlastního psího parťáka atd…

2. část je o tom, jak kvůli tomu, že Mája nemá svojeho psa umírám. No to si tak průběžně můžete přečíst v předchozích příspěvcích. Obzvláště pak ten poslední závod v Radíkově – Mushing pod věží kde jsem rovnou z cíle kde jsme dojeli na koloběžce přehodil Isabel k Máje a běžel jsem další kolo rovnou s něma. Jenom co sem asi tak po hodině v cíli popadl dech jsem se obrátil na ženu a tak nějak jsme se shodli na tom že Mája asi vážně potřebuje vlastního psa.

Takže jsme začali řešit co a jak. Dlouho jsme rozmýšleli co pořídit. Druhý čévéčko byla pro mne jasná volba a v plánu to bylo už nějakou dobu, ale pod nátlakem jsem uznal že čévo je pro ni velké sousto a asi by mi skončil nakonec ten pes na hlavě. Ale co teď. Co vybrat. Vzhledem ke sportům které děláme tak byla volba téměř jasná. Musherské plemeno. Samojed, gróňák, mamut, Husky. Volba byla jasná. Hlavně když jsme na tajňačku loudili z Máji, jakého toho psa by si představovala. Nakonec jsme našli krásný konsenzus. Husky. Pes který to zvládne vedle ČSV (kdyby mi skončil na hlavě) a zároveň který se líbí Máje (a ženě samozřejmě).

No a co čert nechtěl, vzpomněl jsem si že naše kamarádka zrovna čeká chlupatá miminka Husky. Tak jsme se zeptali jak je to se štěňaty a modlili se abychom si mohli taky jedno případně vzít. Spojení chovatelky a povahy matky štěňat bylo ideální a tak jsme byli mile překvapeni za to jak to dopadlo.

Tady je! Náš:

Archibald Ruffian’s Legend