Trénink na Vostro

aneb „Mistrovství v tlačení kolobky do vrchu“ 🙂

Pod taktovkou Sportovního klubu Československých vlčáků a spol.

 

V pátek jsme se vydali na „závody“ trénink koloběhnění v zapřáhnu po nakloněné rovině.

Moc jsme tomu nedávali šanci, protože jsme posledního čtvrt roku skoro jenom seděli a nabírali kila. Nejdřív si Isabel rozřízla polštářek přední packy, pak přišla korosračka, a nakonec byla Isabel na kastraci.

Takže se fakt nedalo moc trénovat. Ale vzhledem k tomu že je to naše v podstatě domácí sportoviště (když pominu scooterdrom ve Skovicích) a sportovní deficit byl velký, tak se nedalo ani trochu váhat. Navíc to bylo spíš setkání přátel po dlouhé době u táborového ohně a zapití nových dvounohých přírůstků do klubu.

Závod se skládal ze dvou částí, respektive kol. Kdy každé mělo cca 6,8km a v opačných směrech.

První kolo se jelo dopoledne. Ve vedru, po intuitivní trase a s nevědomím co to na nás vůbec čeká.

Jelo se nám krásně. Isabel si to užívala, já teda 1/2 cesty funěl do kopců ale bylo to super. Ty sjezdy po šutrech, kořenech a v korytech pod lanovkou stály za to. Zlatá Doxtorka, všechno přejela, přežehlila a udržela tam kde má.

Video záznam prvního kola

V mezičase byl sprint na 100m kterého se ve své kategorii zúčastnili i aspiranti na členy klubu (štěňata). Mezi nimi i náš Árčí, který si s Májou doběhl pro druhé místo a to jen díky tomu že jsem jim dělal kotvu 🙂

Druhý kolo se jelo odpoledne a už jsme věděli moc dobře co nás čeká. A vůbec se nám to nelíbilo, protože ten boží sjezd se tentokrát šlapal nahoru. Navíc se začali honit mraky takže jsme čekali co bude.

Samozřejmě s první kapkou se začalo startovat. Zhruba v polovině toho hnusnýho kopce nahoru pod lanovkou to přišlo. Někdo po nás začal házet kýble s vodou. Takže během asi 3 sekund jsme byli komplet durch mokří (ještě že jsem si dal ten telefon do sráčku). Po dalších 10 sekundách po nás začali ještě střílet studenýma kuličkama velikosti hrášku. A jedna z těch kuliček mi trefila kameru. A trefila přesně to tlačítko pro záznamu, takže video konec. Nejhorší ale bylo kdy jsme dojeli (dotlačili) Týnu s Easy která startovala před námi, protože jak jsme je předjeli, skončila veškerá motivace a už jsme se jen flákali. Teda já ne, já na Isabel furt řval, ale jí to bylo zjevně úplně jedno :D.

Naštěstí ke konci nás zase dojela Týna která někde po cestě nabrala ještě Jirku s Marwem a to už stačilo k částečné motivaci a začali jsme zase závodit. Až do cíle…

Teda skoro. Když jsem viděl že Isabel začala zpomalovat tak jsem pouštěl Týnu před sebe a zvolil malinko nešťastně špatnou stopu. V klopené (ze svahu) zatáčce na blatíčku už to kolobka neustála a nějak mi utekla pod rukama. Tak jsem si dal takový ladný fotbalový skluzík a vyválel se v tom. Isabel se na mě jenom podívala co jako dělám a tak jsem se posbíral a jeli jsme dál – škoda té kroupy co mi vypla kameru. Po příjezdu do cíle jsme zvesela pokračovali všichni až do rybníka. po tom co jsme měli všechno na sobě jsme tam zajeli všichni. Já, Isabel i brnda.

Když se tak za tím ohlédnu tak musím říct že to bylo super. A to druhý kolo v bouřce bylo prostě boží. Tak luxusně jsem si dlouho nezajezdil. Celkově se víkend moc povedl a moc sme si to všichni 4 užili, Árčí se seznámil se sportovní částí našeho života a potkal nové kamarády / budoucí soupeře 🙂

 

 

Za foto děkujeme Týně (cefoto) a Elišce