Dogtrekking Za pokladem Voka IV. z Holštejna 2019

Zahajovací DT sezóny, naše první pořádná akce tohoto roku a dost jsme se těšili. 🙂

Začalo to všelijak. Isabel zrovna hárala a já začínal být nějakej nachcípanej. Takže jsem si pohrával s myšlenkou to odpískat. No ale doma jsem dostal nakázáno že to mám jít rozchodit. Tak proč to nerozchodit rovnou na 90km že.?Vzhledem k tomu, že to bude teď na chvilku jediná pořádná akce, tak jsme se rozhodli jet. Isabel už dohárávala a já to nějak odťapu. Naštěstí jsme měli rezervovanou chajdu, tak to vypadalo na relativně komfortní záležitost.

Po příjezdu do kempu ATC Olšovec nás čekala tradiční prezentace (převzetí map a startovní karty, kontrola očkováku) a večer briefing o trase kterým byl výsledek že trek je buď jak pro blbce nebo krajně intuitivní a orientační. Což nám vyhovovalo, díky tréningům pod taktovkou SK ČSV & spol. Problém s chatkou byl ale ten, že místo přípravy na trek jsme se věnovali sociálním činnostem (přátelé, slivovice, tulení mor, rum a jídlo). Takže místo zalepené mapy páskou a nachystané mapy v telefonu jsme byli rádi, že máme vůbec batoh. Jo a aby toho nebylo málo, tak se Isabel místo zastavení neskutečně rozjela v hárání takže se kempem rozléhalo krásné vytí. 😀

Vyrazili jsme společně s Kájou kterého táhli BéBéčka (Bren a Bella Atir Bohemia). Počasí bylo luxusní a tempo jsme nasadili ideální. Trasa musím říct, že se letos pořadatelům opět velice povedla. Krásné a příjemné cesty, dokonce i ty skopce a dokopce byly krásný. Nahlédli jsme třeba i vzdáleně do Záchranné stanice ČSV v Adamově. Celkově nám trasa uběhla celkem rychle až do bivaku. Cestou se sice průběžně ozývala postupně kolena a kotníky, naštěstí nic hroznýho a vše se zas rozchodilo, ale na Kájovi se podepsali dvě psiska v zápřahu a potřeboval bivak. Takže jsme první den po 56km našli bivak cca v 8 večer na fotbalovém hřišti v lese pod přístřeškem kde dokonce šla rožnout zářivka. Původně jsem chtěl jít dál, protože mě bylo relativně dobře a Isabel více méně taky, ale vzhledem k tomu že jsem si chtěl trek užít, jsme se rozhodli odpočinout taky, abychom druhou část trasy šli co nejvíc za světla. Radši teď než se snažit bivakovat (kdyby náhodou) v největší kose nad ránem. No ani jedno nebyl úplně dobrej nápad. Vzhledem k tomu předchozímu chystání jsem měl jen lehkej spacák do +10. No a samozřejmě že jsem se furt budil protože Isabel se rozhodla spát na mě, Bébéčka se furt šolíchala a zvonila karabinou o branku (něco jak kostelní zvon) a v jedenáct už byla taková kosa, že jsem vytáhnul izotermickou fólii (součást povinné výbavy a už chápu proč) kterou jsem nás obmotal. Nakonec po asi 5h bivaku jsem to stejně nevydržel a řekl Kájovy že jdu nebo zmrznu. Naštěstí se toho chytil a vstal taky.

Takže jsme po sbalení a nachystání cca ve dvě ráno vyrazili na trasu. Kosa byla docela slušná, ale naštěstí se člověk chůzí relativně zahřál – teda furt sem Kájovi utíkal protože ten kotník měl vážně špatnej, takovej skoro zombík, ale já bych jinak umrznul. ale zase do kopců si to vynahrazoval, to byl jak raketa. Druhá část trasy byla taky fajn. Relativně hezky se šlo, nic extra zákeřného se nedělo. Celkem rychle se i rozednilo, takže jsme si začínali trasu znovu užívat.

Až do cíle to šlo tak nějak všelijak, ale nakonec jsme to doťapali. Psiska sice unavení, ale v pořádku. Isabel byla opět úžasná. Celou dobu fungovala krásně, poslouchala a tahala. Jsem na ni strašně hrdej s jakou grácií si vykračuje na trecích. Ještě před cílem měla tendenci na jednom odpočívadle kde jsme čekali na Káju si hrát. Já celkem taky bez problémů. Žádný puchýř, kolena a kotrníky +/- v pohodě. Jako referenční a přípravný trek na DT ve Španělsku super. Víme kde je potřeba přidat a kde máme rezervy.

94km, 9. místo, 27:46. Čas mohl být sice lepší, ale zase by jsme si to tak neužili.

Takže děkujeme celému pořadatelskému týmu, přátelům a celkově všem kolem za úžasný víkend a krásnou procházku.

Dogtrekkingu zdar.